Turbomošt® – v prosinci na Zelném trhu v Brně!

Častokrát si chci objednat něco, co daný podnik považuje za svůj výstavní drink. Častokrát mě vůbec nezajímá, co to doopravdy je, prostě se chci cítit tak, že si dopřávám. Že skrze to, co nějaký podnik považuje za svůj nejlepší produkt, poznám, zač si považuje mne.

A většinou mi není dopřáno. Jakoby se taková otázka vůbec neslušela, a tak slýchávám že „všechno“, nebo „to záleží na tom, co mám rád“. Určitě si prý vyberu, odpovídá obsluha a odchází. Ano, záleží to na tom, co mám rád – a já rád komunikuji s obsluhou, například. A nerad se probírám dvacetistránkovými menu. K čemu je mi 350 koktejlů, když chci ten jeden nejlepší – a nepoznám, který to je.

Nevěřím totiž, že průměrný barman je schopen umět perfektně všechny. Nevěřím, že průměrný bar je schopen mít čerstvé a kvalitní suroviny na všechny z nich.

Do dobrých českých restaurací už móda krátkých menu přišla, barům se ale zatím povětšinou vyhýbá. Neznamená to mít dva drinky, může jich být třeba patnáct. Ale pozor, v menu vůbec nemusí být Mojito. Nebo Piňacolada. Vždyť každý tyhle koktejly zná, a když už je doopravdy chce, tak se zeptá. Průměrný barman je s tím problém mít nebude. Jenom nevím, proč by se měl jakýkoliv bar prezentovat tím, co je dnes v českém koktejlovém světě to nejběžnější.

<reklama> Takže vlastně se ctí představujeme další dílek do skládačky Baru, který neexistuje. </reklama>

Čím dál tím víc začínám mít pocit, že náměstí Svobody má v našich představách nádech šmeliny. Začalo to před rokem a půl, když jsme prodávali Turbomošt zároveň na Zelňáku i na Svoboďáku. A tam za námi pravidelně chodili zákazníci, kteří tvrdili, že „ten Turbomošt ze Zelňáku je prostě lepší, a tento je nějaký šizený.“
Celý příspěvek →

Když máme chuť zajít s kamarády v Brně do baru, je to někdy trochu problém. Není až tak moc kam. Zhruba poslední rok nám to vrtá hlavou – ne že by tu bylo málo podniků, ale když se zeptáte lidí, kam by Vám opravdu doporučili zajít, příliš kloudných odpovědí nedostanete. Tedy, aby bylo jasno – máme svá oblíbená místa, ale není jich tolik, kolik bychom chtěli.

A tak jsme se rozhodli, že jedno takové vybudujeme. Celý příspěvek →

Turbomošt roste. A už dávno jsme překročili hranici, kdy jsme mohli zaměstnávat jenom kamarády a staré známé, takže jsme se vydali do světa „lovit“ nové duše. A udělali jsme to úplně jednoduše – prostřednictvím inzerátu na internetu.
Kdybych to nezažil, asi bych tomu sám nevěřil, ale na každý takový inzerát nám skutečně přijdou stovky odpovědí. Celý příspěvek →

Na nejlepších ekonomických školách světa vás naučí, jak dělat ideální byznys. Na začátku musí být samozřejmě brilantní nápad, který ovšem nesmíte nikomu říct. Říká se tomu obchodní tajemství, a protože se strašně bojíte, aby vám jej někdo neukradl, nechejte si jej pro sebe. Tvrdě pracujte na jeho uskutečnění, řeknou vám, a pak, až nastane čas – bum – všem ukážete, co jste vybudovali, a všichni z toho budou nadšení. Nikoho do toho příliš nezatahujte, a tak vy jediní vlastně uvidíte, co je vlastně všechno „za tím“. Nikomu neukazujte, jak to doopravdy děláte, protože potom jste zranitelní.

Celý příspěvek →

Vážení Turbomoští přátelé, konečně. Konečně jsme se mohli na chvíli zastavit a podívat se kolem sebe. Pozdravit, usmát se, zamyslet se… přečíst maily, najíst se, spát déle než pět hodin denně. První fáze Vánočních trhů je prostě taková. Celý svět se točí kolem stánků, a přesně tak to bylo s námi.

Celý příspěvek →

Tak už to nabíhá… neklidný spánek a tisíc telefonátů denně. Všichni v TurboTeamu jsme teď zvýšeně citliví na všechno možné, a projevuje se to. Snad už za čtrnáct dnů to přejde. Nebo také nepřejde, podle toho, jestli se tohle všechno ukáže jako úspěšné.

Celý příspěvek →

Za svůj krátký život kavárenského povaleče jsem, troufám si říct, poznal pěknou řádku kaváren. Noblesní bary i útulné obýváky, kavárničky švitořící i klidné, rozkošné, namyšlené, pokorné i drzé podniky. Jedna z těch, kterou jsem měl tu čest poznat o trochu víc, se však něčím výrazně liší od všech ostatních. Dnešní článek bude o židenické Kavárně a pekařství ZASTÁVKA, která také přispěla k utváření Turbomoštího pohledu na svět.

Celý příspěvek →

Druhé dějství Turbomoštího příběhu se konalo v Bílých Karpatech. Daleko od běžného velkosvěta, mezi lesy, jabloňovými sady, a široko daleko sahajícími loukami. Ve vesnici Hostětín, kde už deset let funguje maličká ekologická moštárna – a vlastně nejen moštárna, ale spousta dalších projektů, které dnes ukazují, jak jde žít v souladu s přírodou. Kouzelný pocit, který si z Hostětína vždycky odvážíme, ale ani tak nepramení z těchto projektů, jako spíše z lidí, kteří takový život žijí. Celý příspěvek →