Na nejlepších ekonomických školách světa vás naučí, jak dělat ideální byznys. Na začátku musí být samozřejmě brilantní nápad, který ovšem nesmíte nikomu říct. Říká se tomu obchodní tajemství, a protože se strašně bojíte, aby vám jej někdo neukradl, nechejte si jej pro sebe. Tvrdě pracujte na jeho uskutečnění, řeknou vám, a pak, až nastane čas – bum – všem ukážete, co jste vybudovali, a všichni z toho budou nadšení. Nikoho do toho příliš nezatahujte, a tak vy jediní vlastně uvidíte, co je vlastně všechno „za tím“. Nikomu neukazujte, jak to doopravdy děláte, protože potom jste zranitelní.
Naše způsoby nemohou být více odlišné od tohoto ideálu, a o právě o ně bych se s Vámi chtěl dnes podělit. Protože dnes už jsme si celkem jistí, že tyhle způsoby nás dostaly tam, kde jsme. Protože jsme rádi zranitelní, ale hlavně – protože na to všechno máme příliš malé hlavy…
Přesně tak. Už na začátku jsme zjistili, že skvělý nápad může být ještě lepší, když dáte všem, kdo o to mají zájem, prostor se na něm podílet. Že sami můžeme vymyslet dobré věci, ale když je dáme „ven“, budou skvělé. A to je první část naší filozofie, totiž že o všem s každým mluvíme. Někoho to začne po chvíli otravovat, a my poznáme, že tudy ne, ale často se k nám dostávají odezvy a nápady, které bychom vůbec nečekali! Už na letošní Vánoce z nich máme připravených tolik novinek, až nám z toho ty naše malé hlavy jdou kolem.
Ta druhá část je ještě důležitější. Snažíme se totiž na každé akci spolupracovat s někým novým. První rok jsme tedy dělali kavárničku „dohromady“ s Kavárnou Zastávka… druhý rok jsme navázali partnerství s Adamem Vodičkou, který je prodlouženou rukou Hostětínské moštárny v Brně a letos je to Zdeněk Soukup, se kterým se kavárnička promění tak trochu v čokoládovnu. Všichni tihle lidé jsou stejně Turbomošt, jako já s Andrejem, a i kdyby se teď odstěhovali do Karibiku, navždycky budou. To co přinášeli a přináší do celého projektu je vlastně to, co jej posouvá dále. Přál bych si, aby takových lidí bylo více, ale na druhou stranu – kdo by byl schopný obětovat každý den po dva, tři měsíce v roce s tím, že přeci může celý prosinec pršet a nakonec stejně prodělá? Tak se nám to ostatně stalo o Velikonocích, a ne málo…
Tak. Už teď se těším, až se zase všichni pořádně pohádáme, protože když děláte věci ve víc lidech, vždycky se najdou i takové momenty. Ale díky se posouváme…
Sdílej na Facebooku