Vážení Turbomoští přátelé, konečně. Konečně jsme se mohli na chvíli zastavit a podívat se kolem sebe. Pozdravit, usmát se, zamyslet se… přečíst maily, najíst se, spát déle než pět hodin denně. První fáze Vánočních trhů je prostě taková. Celý svět se točí kolem stánků, a přesně tak to bylo s námi.
Začalo to už dříve, na konci září, když jsme pomalu dávali dohromady, o čem všem by to vlastně letos mělo být. A spolu s tím, jak ubýval čas do startu, se 
kupily další a další věci. Vyvrcholení přišlo v podobě třídenní nonstop šichty, kdy jsme stánky stavěli… dvacet redbullů, stopadesát cigaret a červené oči. Krásný pocit. A pak už jenom stačilo otevřít hledí a čekat, co na to budete říkat. Tedy, mysleli jsme si. Ve skutečnosti jsme udělali hodně chyb a museli je ještě další týden napravovat, vždycky po zavíračce s vrtačkou, šroubovákem a pilou…
Každý jsme zhubli o pěkných pár kilo, protože na jídlo čas není, a stres Vám také dvakrát nepřidá. Trochu jsme se pohádali, ostatně i mezi sebou, až jsme zjistili, že to vlastně myslíme stejně. A co vlastně?
Nepřijde Vám úchylné, že celé Brno jde do ulic, aby pilo nejhorší svařené víno s nejlevnějším tuzemákem? Co naplat, že se tomu říká jakkoliv vznosně, vždyť v jakékoliv restauraci bychom takovou břečku okamžitě vrátili. Ale nějak se zažilo, že na trzích je to normální, a co víc – žádané!
I když jsme na trzích fungovali i loni, je zvláštní, jak rychle člověk zapomíná tu atmosféru. Celý koncept Zimního baru, například, jsme vymýšleli z hlavy, idealisticky… nenapadlo nás, jak velkou roli budeme hrát oproti klasickým stánkům s tuzemáko-svařákem. A hrajeme. Protože i na těch trzích už je něco lepšího, a díky Vám, že to oceňujete! A je to přeci motto Turbomoštu – „trochu víc“. To, po čem tolik toužíme, je vlastně taková malá revoluce. Revoluce v pojetí Vánočních trhů, protože i to je místo, kde se dá pít dobré, ba luxusní pití.
Být revolucionářem není jednoduché. Udělali jsme si pár nepřátel – není moc těžké uhodnout, kdo by to tak mohl být – a párkrát málem dostali přesdržku. Každý večer usínáme se strachem, aby nám stánek přes noc neshořel. Ano, bojíme se, ale zároveň nám to působí ohromnou radost, protože víme, že to co děláme, skutečně něco znamená. Malé detaily i velké věci, které přinášíme, se rozšiřují. Minulý rok jsme uvedli termokelímky s víčkem, které nepálí a drží nápoj dlouho teplý, a byli jsme jediní. Letos? Letos jsou na každém rohu. A to je přesně to, co je naším cílem.
Jsem upřímně nadšen. Nadšen z toho, že je spousta lidí, kteří (a trochu namyšleně doufám, že kvůli nám) si už budou vybírat i na trzích. A pokud to tak půjde dál, brzy odzvoní takovým, kteří svaří víno za devět korun za litr (vážně), přidají tuzemí za stovku, nazvou to honosně a budou mít úspěch. Nemusí to být zrovna nejlepší absinth nebo absolut vodka, ale alespoň trochu víc. Trochu lepší.
Možná jsem fajnovka, ale těším se, že i já půjdu a užiju si večer na náměstí bez toho, aby mě další den bolela hlava jako střep. A i když to třeba nebude u Zimního baru, budu vědět, že tam to všechno začalo.
Sdílej na Facebooku